malba - Ilustrace 

Vnitřní nutnost projevu a tvůrčí proces jako cesta k seberealizaci introverta či exhibicionisty?
Název tématu mé bakalářské práce je poněkud komplikovaný. Pojala jsem ho jako cyklus obrazů, kterými se snažím vyjádřit chvíle spojené s hledáním sama sebe a cesty, kudy se vydat. Práce je inspirovaná mimo jiné pobytem ve městě Porto, kde jsem absolvovala studijní stáž v rámci programu Erasmus  v Portugalsku na Faculdade de Belas Artes da Universidade do Porto. Člověk se ocitne sám uprostřed cizí země bez zázemí, bez přátel, rodiny. Postupně začíná poznávat sám sebe, bez vlivu svého okolí a své milosti. Lze se stát jiným člověkem? Vybudovat si novou identitu, začít od znovu. Tento cyklus obrazů se zabývá právě situacemi, které se mě potkali na této cestě.
 
Pro formu obrazu jsem si zvolila figuru v pohybu v kombinaci s abstraktním prostředím, což se stalo typické pro mou další tvorbu. Pohyb je téma, které se v mé tvorbě opakuje. Fascinuje mě myšlenka převedení hybného objektu do statického prostoru obrazu. Pohyb se mi jeví jako vyjádření tohoto zrychleného světa, kdy neustále spěcháme za svým cílem a jen málokdy setrváme v klidu na jednom místě.
 
První obraz reprezentuje Vstup do nového. Postava náznakem pohybu otevírá dveře, oslní jí zářivé světlo nového poznání, světa.  Světlo je krásné a hřejivé, ale může být také nebezpečné, nevidíte, co je před Vámi, a tak nezbývá než vkročit neznáma.
 
Druhý obraz má symboliku Opakování. V životě nás všech je to přirozený koloběh. Někdy se vydáváme novou cestou, aby tentokrát vše bylo jinak, a pak zjistíme, že se opět navracíme  na počátek. Postava vlevo symbolizuje minulost, bod, ze kterého jsme vyšli, figura vpravo pak reprezentuje přítomnost, která je hned  za rohem.
 
Třetí obraz Střetnutí, vypráví o setkání dvou lidí, které lze nazývat náhodou či osudem. Hranice mezi tím, koho potkáme a koho mineme je velice tenká. A právě ji můžeme vidět na obrazu, jak odděluje cesty těchto dvou figur. Ten moment překvapení, jestli se osoby střetnou nebo ne, je ponechán na divákově fantazii.
Poslední z obrazů vyjadřuje Touhu po nedosažitelném. Toužíme jít za lákavým světlem a snažíme se překonat zeď, která nás od něj dělí. Občas se nelze dostat k tomu, o čem sníme, a tak zůstáváme stále za zdí a vyčkáváme. Jindy se však k vysněnému světlu pracně probojujeme a s překvapením zjistíme, že to světlo bylo idealizováno, a tak znovu hledáme jiný svět, po kterém toužíme. Vzniká tak nekonečný koloběh touhy, po něčem, co nemůžeme v danou chvíli mít.