VZ TAHY
2016
Tento obraz VZ TAHY vypráví o poutu dvou lidí. O tom, jak spolu něco vytváří, ale to se občas vytrácí a pak vzniká propast mezi nimi. Plocha obrazu symbolizuje nekonečné možnosti vztahů, které lze prožívat – spojení, rozpojení, odloučení, vzplanutí, vyhasnutí….
Nejdůležitějšími elementy obrazu jsou dvě lidské figury. Prostor mezi nimi je jako propast, kterou lze překročit, nebo do ní spadnout. Je to most který je spojuje, či propast, která je rozděluje.
Osvětlení a kompozice obrazu je inspirovaná kostelními prostory – oltářem, který lemují paprsky slunce. Světlo symbolizuje naději nebo potenciální strach, může také představovat jinou osobu, která do vztahu zasahuje, a nebo samotný oltář, které tyto dvě osoby může navždy spojí.
Barevné segmenty, které vyplňují prostor mezi světlem a figurami symbolizují cestu vztahem, lze říci i hranice, které společně překračují (podobně jako u série Doteky).
Dva lidé do svých světů mohou vzájemně proniknout, někdy je čas odcizí, jindy je k sobě navrátí... Je mezi nimi vztahové nekonečno, které má nespočet možností toho, jak ti dva mohou dopadnout.
Náhoda? Osud? Štěstí? Těžko říci, co jsou ty hlavní činitele spojení dvou lidí.
Všichni máme minulost, kterou za sebou necháváme ve stopách, přítomnost kterou kráčíme a budoucnost je to lákavé zářivé světlo, od kterého nevíme co čekat. A to je ten největší milostný trojúhelník, který nelze rozdělit.
Menší série "rukou" se věnuje symbolu doteku a jeho významu ve vztazích. Nosným elementem obrazů jsou ruce. To ony jsou přeci nositelem gest a mohou vyjadřovat naše emoce. Barevné plochy zde symbolizují hranice, které člověk překračuje, do nichž vchází, jimiž prochází, nebo z nich odchází, do kterých se navrací, či se z nich vytrácí....
Všichni si stavíme tyto osobní hranice na základě zkušeností z minulosti a přítomnosti. Budujeme si svá citová opevnění. Přes ně ale dokáží proniknout někteří lidé. Rozbijí naše hradby. Jsme vyděšeni, nevíme co bude dál, netrpělivě čekáme na další emoce – strach, nadšení, zklamání, co bude následovat? Jednou hranice byla překročena a není cesty zpět…
„Jeden dotek,
Pokaždé jiný význam,
Nauč se ho číst,
Každý má svou abecedu,
Ne každou pochopíš.“
/Autorská báseň
